Blackout

Historie kapely Blackout od R-Force po současnost 1994-2024

Pradědeček: R-Force

  Po rozpadu skupiny Nová Růže v roce 1992 jsem nijak nespěchal s okamžitým vytvářením nějakého dalšího bandu, protože jsem jednak poměrně živě koncertoval se Žlutým Psem, a za druhé se mi nechtělo něco narychlo natáčet jenom abych nezmizel ze scény. Říkal jsem si, že to vyplyne s nějakou inspirací samo. V roce 1993 jsme se o tom bavili s mým dlouholetým kamarádem Pavlem Gregorem, vynikajícím bluesovým kytaristou, a paralelně jsme se nějak potkali s basistou Honzou Drašnarem, který později přivedl bubeníka Zdeňka Pospíšila, zvaného Pospa. Vyloupl se z toho nápad na zatím bezejmenný band, myšlenka byla jednoduchá: začít bluesrockovými standardy nebo vyzkoušeným materiálem od oblíbených kapel a postupně přiskládat vlastní písničky. Na koncertech se ukáže, co z toho nás bude bavit a co zabere. Otázka samozřejmě byla, kdo by to zpíval, tam bylo jako vždycky úzký hrdlo, ale já jsem věděl, že přibližně v téže době se měl uvolnit z Precedens Vláďa Dvořák, kytarista a zpěvák. Měli jsme toho spoustu prokecáno z pivních afterpárty po nejrůznějších akcích a věděl jsem, že by ho mohlo něco podobnýho zajímat, protože měl k bluesrocku kladnej vztah, i když to pro něj nebyl svatej grál. Nakonec jsme to upekli, Pavel Gregor tomu navrhnul neskromnej název R-Force a začali jsme dost intenzivně zkoušet.

  Koncertování bylo v tý době organizačně mnohem jednodušší než dnes, takže jsme se dost rychle dostali do povědomí. A protože někteří z nás ještě tenkrát nebyli líní, tak v roce 1994, když jsme vytvořili dost vlastního materiálu, jsme vydali třípísňovej singl, a začali jsme jednat s vydavateli. Měli jsme řadu přátel mezi devadesátkovými podnikateli, to ještě byly prachy, takže úspěšně oslovit stylový sponzory (dovozce amerického bourbonu Rebel Yell a whiskey 7Crown, a českou filiálku Levi Strauss, Mr. Tomáše Volka s Boston Imports a český zastoupení Harley Davidson Tomáše Vebera) bylo docela přirozený. Trochu jsme lavírovali mezi vydavateli, pomohl nám i pozdější promotér Vladan Kliment, a nakonec jsme si plácli s Popron. Dostali jsme docela dobrou smlouvu, strkanice byla minimální, a spolu se sponzorskými zdroji jsme mohli v klidu točit album, videoklipy, vyjelo se i do zahraničí – tenkrát módního Řecka, a mašinerie se rozběhla. Chtěli jsme studio Citron v Ostravě, kde se skvěle natáčelo s Petrem Slezákem (nahráli jsme tam druhý album Nová Růže 91), a dostali jsme ho na víc než měsíc.

  Výsledkem bylo album R-Force (1994), který jsme zpropagovali tehdy typickým radio-TV kolotočem a koncertním tour. Po dokončení alba odcestoval Pavel Gregor na několik let do Washingtonu, kde dostal pracovní nabídku která se neodmítá. Požádali jsme o podporu mýho kolegu ze Žlutého Psa, špičkovýho pianistu Richarda Dvořáka, který s R-Force turné 94-95 odjel. Koncem roku 1995 jsme narazili na rozcházející se názory na stylový směřování s Láďou Dvořákem, kterej to viděl víc do metalu (jeho velkým idolem je Zakk Wylde), takže jsme se rozloučili a našli jsme talentovanýho čistě bluesrockovýho zpěváka a výbornýho kytaristu, mladýho máničku a fešáka Pavla Kučeru (neplést s basistou z Českého Srdce). Zhruba v letech 1996-1998 jsme s ním plynule pokračovali v koncertování. Hráli jsme poměrně intenzivně, ujala se nás na profesionální úrovni Hanka Petřinová s Fénixem, natočili jsme ještě několik demosnímků a z příčin, který nemá smysl popisovat protože nesouvisí s muzikou, jsme kapelu R-Force zapauzovali. Což se později ukázalo jako trvalá mumifikace. Já jsem v roce 1996 natočil první album v produkci Aleše Brichty (Pavla Kapitánová – Nevěřím), odjel jsem s tím mimořádně úspěšnou koncertní šňůru a pak Aleš začal chrlit sólová alba, která jsem s ním pak nahrával a koncertoval asi 15 let do roku 2011.

Praotec: Blond 2002

Pavel Kučera se ukázal jednak jako výbornej kamarád, ale i jako mimořádně plodnej autor a super zpěvák, mám k němu hlubokej respekt. Pokračoval jsem s ním v tandemu v práci a v psaní vlastních písniček, který jsme podrobovali velmi přísnýmu filtrování. Prokecali jsme desítky hodin na téma soudobýho směřování světový i český scény. V český kotlině byla vysoká úmrtnost projektů a stoupal odpor vydavatelů k novým kapelám, protože se nasytil trh. Kvůli nenažranosti labelů klesal prodej předražených CDček, v Česku to s cenami přehnali a uřízli si větev na který seděli. Šlo to do kopru mimo jiné i v souvislosti s obrovskou nadprodukcí především dováženejch megahvězd, kterejm se nedalo konkurovat, a současně firmy chtěly vyzkoušená domácí jména, zkrátka přijít pokud možno k hotovýmu. Všichni začali radikálně šetřit, zřejmě dostávali i pojeb od nadnárodních vlastníků. V roce 2002 jsme s Kůčou dokončili natáčení demo alba, projekt jsme nazvali Blond, což je snadno pochopitelný z fotky, a obešli jsme s tím vydavatele. Při produkci materiálu jsme se soustředili na to, aby ty písničky jednak šly z nás, tudíž šlo o normální logicky vystavěný songy s popraškem blues (bez kterýho jsme se neobešli), ale aby to zároveň bylo vysílatelný. Takže jsme se v aranžích vyhýbali hardrockovýmu vyznění a udělali jsme to trochu mírnější, samozřejmě tak, abychom za tím pořád stáli. Pro představu aranžérsky zhruba z vrhu Toma Pettyho, aniž bych to srovnával autorsky. S texty nám pomohl mj. Ivan Hlas, Vašek Kopta, David Všelicha, něco jsme si napsali sami. Poprvé jsem se tehdy setkal se Zdeňkem Mošnou Hradeckým, fenomenálním klávesistou, nadčlověkem s absolutním sluchem a neuvěřitelně širokým hudebním záběrem, kterej nám natočil co se dalo. Na firmách nás přijali s typickým „my se vám ozveme“ a bylo po prdeli. Nepomohlo ani moje jméno (CVčko je pro ilustraci na www.rosky.cz), jako že není kdoví jaký, ale aspoň se s námi bavili. O dost později se ozval Sony Music Bonton se zájmem o čmuchací singl, ale to už jsme to s Kůčou odpískali a album jsme rozdali kamarádům, kteří se do jednoho shodli, že nechápou, proč tak pěkný písničky talent scouti odmítli. Taková byla doba. O Blond tudíž dnes neví skoro nikdo. A jak jsme si s tím vyhráli… dokonce jsme sestavili kapelu a začali zkoušet. Za bicími seděl Pavel Fišar, mimozemšťan a fyzikální úkaz, který se tady ještě objeví. Později jsem se o tom celém bavil s jedním z mých kolegů - vrstevníků, kterej trůní v český stadionový rockový špičce. Shodli jsme se, že produkovat materiál směrem k mediální stravitelnosti je chyba a měli jsme se na to vysrat a nahrát to bez ohledů na cokoliv a agresivnější.  A vydat si to sami.

Blackout: od píky

V roce 2012 se ozval -kde se vzal tu se vzal, z lesů se vynořil- Pospa, Zdeněk Pospíšil s návrhem na nějakou formu resuscitace R-Force s Pavlem Kučerou a Pospovým kamarádem, basistou Tomášem Spěvákem (Spěvák s „S“ na začátku jména, je to baskytarista), v podobě odlehčenýho bluesrockovýho bandu. Nechtělo se nám přímo navazovat ani použít ten původní materiál R-Force, takže jsme to viděli spíš s jiným názvem. Ten vymyslel Kůča, a sice Blackout, reagoval na mou pozoruhodnou pracovní epizodu v roli hlavního energetika jednoho celostátního rezortu. Blackout je výraz, používaný pro velkoplošný výpadek elektrickýho proudu, což je energetikova noční můra. Je to dobrý mezinárodní slovo a ten cynizmus se mi líbil. Tak jsem rychle koupil doménu, která se později hodila a ještě bude hodit. A začali jsme zkoušet. Exhumovali jsme něco z naší tvorby a doplnili jsme to věcmi, který jsme měli rádi. Koncertovali jsme docela úspěšně v klubech a na bluesových festivalech asi do roku 2018, recenze byly dobrý. Nemělo to větší ambice, protože v Česku je třeba ve srovnání s Polskem slabý bluesový fanouškovský zázemí, ale divákům se to líbilo.

Kůča však nastoupil do revivalu Abba.cz a bylo vymalováno, protože byli imrvére na cestách po Beneluxu. Najít stejně dobře zpívajícího šílence, jako je Kůča, kterej by taky nebyl obrostlej mechem ze severní strany, se jevilo jako mission impossible.

Blackout: nová energie

A tu se v roce 2019 stal zázrak. V mlhách venkovských blat Prahy-západ se zjevil neuvěřitelně talentovanej zpěvák Ota Matoušek, shodou okolností ze stejnýho venkova, na jakej jsem se mezitím z centra Prahy odstěhoval s rodinou já. Zpíval skvěle a měl v muzice rád to samý co já. Opatrným jamováním a nenásilným oťukáváním jsme ho s Pospou a Tomášem, nepravděpodobnou shodou okolností žijícími ve stejném městysu, zatáhli do osidel skupiny. Shodnul jsem se s Otou v hudebním vkusu a sklonu k perfekcionizmu a byla ruka v rukávě. Potom odpadli někteří jedinci, kteří měli pocit, že na světě existují ještě jiné požitky než intenzivní zkoušení, až se konečně sestava stabilizovala. Já, Ota Matoušek (zpěv, kytara), Zdeněk Mošna Hradecký (klávesy), Petr Levora (basa), Pavel Fišar (bicí) jsme dotáhli všechno, co bylo potřeba, včetně zpěvu back vokálů, natočila se nějaká dema a výsledkem jsou slušný koncertní recenze a divácká odezva. 2023 nás promotéři českých koncertů The Winery Dogs (Kotzen-Portnoy-Sheehan) pozvali jako support do Brna a Prahy (aniž bychom to nějak iniciovali), což dostalo Blackout na provozní teplotu a kapela je on the road. Potvrdilo se, že šance se musí nejdřív odpracovat a ne obráceně, o čemž jsem přesvědčen celej život.

  Stranou nejsou ani autorský ambice, takže se pracuje na nových písničkách speciálně pro Blackout.